Daniel Dennett vyvrací tradiční představy o lidském vědomí a nahrazuje je modelem založeným na poznatcích neurovědy, psychologie a umělé inteligence. Autor čtivým způsobem vysvětluje podstatu vnímání a nabízí převratný pohled na vnitřní svět lidí, zvířat i strojů. Srozumitelné propojení komplexních teorií s fascinujícími fakty o fungování mysli vytváří nepostradatelný zdroj pro odborníky i laiky.
Yanis Varoufakis v této knize argumentuje, že tradiční kapitalismus již skončil a byl nahrazen novým systémem zvaným technofeudalismus. Tvrdí, že moc se přesunula od majitelů továren k vlastníkům digitálních platforem, kteří namísto klasického zisku vybírají rentu od uživatelů i firem. Autor popisuje, jak „cloudový kapitál“ proměnil globální ekonomiku v soustavu digitálních lén, čímž zásadně změnil povahu moci, vykořisťování i politiky.
Esej zkoumá civilizační výzvy a rizika spojená s nástupem vysoce výkonné umělé inteligence, kterou autor definuje jako „zemi géniů v datovém centru“. Amodei analyzuje hrozby v pěti klíčových oblastech: autonomie systémů, zneužití pro destrukci (zejména bioterorismus), posílení autoritářských režimů, ekonomické disrupce a nepřímé destabilizující účinky. Navrhuje pragmatický plán obrany založený na technické interpretovatelnosti modelů, ústavní AI a transparentní regulaci, s cílem zajistit, aby lidstvo toto kritické období technologického dospívání přežilo a využilo potenciál AI k všeobecnému prospěchu.
Mistrovské dílo oceněné Pulitzerovou cenou zkoumá v duchu Lewise Carrolla hluboké vazby mezi matematikou, hudbou a výtvarným uměním. Douglas Hofstadter odhaluje, jak z formálních systémů neuronů či buněk vyvěrá lidské vědomí a zda mohou stroje jednou dosáhnout skutečné inteligence. Skrze koncepty rekurze a kognitivní vědy nabízí fascinující pohled na samotnou podstatu lidské mysli.
Tato kniha zkoumá existenci společných rysů, které sdílejí všechny lidské kultury bez ohledu na jejich geografickou polohu nebo historii. Autor Donald Brown v ní kritizuje představu o člověku jako o nepopsaném listu a předkládá rozsáhlý seznam univerzálních lidských vlastností, chování a psychologických mechanismů. Práce propojuje poznatky z antropologie a evoluční psychologie, aby ukázala, že lidská přirozenost má pevný biologický základ.
Teze o ekonomice po éře práce zkoumající systémy, kde automatizace a AI nahrazují tradiční trhy práce a umožňují lidský rozkvět. Projekt propojuje výzkumníky a tvůrce usilující o transformaci společnosti směrem k post-pracovnímu světu.
Max Tegmark zkoumá, jak umělá inteligence promění budoucnost lidstva, od trhu práce až po samotnou podstatu našeho bytí. Autor analyzuje rizika autonomních zbraní i možnosti, jak zajistit, aby technologie sloužila k všeobecnému prospěchu. Čtenář je vybízen k účasti na zásadní debatě o superinteligenci, vědomí a konečných fyzikálních limitech života ve vesmíru.
Esej Daria Amodeiho, CEO společnosti Anthropic, zkoumá pozitivní potenciál umělé inteligence (AI) v horizontu 5 až 10 let po dosažení vysoké úrovně schopností. Amodei odmítá nálepku pesimisty a předkládá vizi „stlačeného 21. století“, kde AI radikálně urychlí pokrok v biologii (léčba rakoviny, prodloužení života), neurovědě (řešení duševních chorob), ekonomickém rozvoji, globálním míru a transformaci práce. Zdůrazňuje, že ačkoliv existují fyzické a společenské limity, inteligence může tyto překážky překonat, pokud bude vývoj směřovat k podpoře liberální demokracie a lidských práv.
Tento úvodní článek představuje sérii esejů o tzv. „prokletí inteligence“ (intelligence curse) – riziku, že umělá obecná inteligence (AGI) učiní běžné lidi ekonomicky i politicky irelevantními. Autoři varují před ztrátou sociální mobility a rozpadem společenské smlouvy v důsledku automatizace, ale zároveň nabízejí cestu k nápravě skrze posilování lidských schopností, decentralizaci AI a demokratizaci institucí.
Walter Scheidel v této knize analyzuje historii ekonomické nerovnosti od doby kamenné až po současnost a dochází k provokativnímu závěru. Tvrdí, že k výraznému snížení rozdílů mezi bohatými a chudými historicky docházelo pouze v důsledku ničivých katastrof, které nazývá „čtyřmi jezdci“: masové války, transformativní revoluce, kolapsu státu nebo smrtících epidemií. Autor tak nabízí poměrně pesimistický pohled na to, zda lze sociální rovnosti dosáhnout mírovou cestou v rámci stabilních politických systémů.
Sam Harris v této knize zkoumá, jak může věda objektivně definovat morálku a skrze poznatky o lidském mozku přispět k všeobecnému blahu. Autor se kriticky vymezuje vůči náboženství a na příkladech z neurologie či psychiatrie ukazuje, že naše rozhodování má hluboké biologické kořeny. I když s ním nemusíte ve všem souhlasit, jeho pohled na etiku jako nástroj ke zlepšení kvality života nabízí podnětnou perspektivu, která stojí za přečtení.
Článek představuje koncept 'postupného zbavení moci' (gradual disempowerment) lidstva v důsledku evolučního vývoje umělé inteligence. Autoři tvrdí, že i bez náhlých průlomů v technologii může AI postupně nahradit lidi v klíčových společenských funkcích, čímž dojde k přerušení vazby mezi fungováním institucí a lidským blahem. Tento proces může vést k trvalé ztrátě kontroly nad civilizací a k existenční katastrofě, protože ekonomické, kulturní a státní systémy přestanou být závislé na lidské participaci a začnou sledovat vlastní cíle odlišné od lidských zájmů.
Kniha Joela Mokyra zkoumá intelektuální a kulturní kořeny moderního ekonomického růstu a průmyslové revoluce. Autor tvrdí, že klíčovým faktorem byl vznik „republiky učenců“ v raně novověké Evropě, která podpořila šíření užitečných znalostí a vědecký pokrok. Tato změna v postojích k inovacím a přírodě vytvořila základy pro dlouhodobou prosperitu západního světa.
Připojte se k neurovědci, filosofovi a pětinásobnému autorovi bestsellerů New York Times Samu Harrisovi, který zkoumá důležité a kontroverzní otázky týkající se mysli, společnosti, aktuálního dění, morální filosofie, náboženství a racionality – s hlavním zaměřením na to, jak rostoucí porozumění nám samotným i světu mění naše vnímání toho, jak bychom měli žít. Sam je také tvůrcem aplikace Waking Up. Aplikace Waking Up, která kombinuje Samovu desítky let trvající praxi mindfulness, hlubokou moudrost z různých filosofických a kontemplativních tradic a oddanost sekulárnímu, vědeckému světonázoru, je zdrojem pro každého, kdo má zájem žít zkoumavější a naplněnější život – a novým operačním systémem pro mysl. Waking Up nabízí bezplatné předplatné každému, kdo si ho nemůže dovolit, a věnuje minimálně 10 % zisku nejúčinnějším charitativním organizacím po celém světě. Chcete-li se dozvědět více, navštivte prosím stránku WakingUp.com. Sam Harris získal titul z filosofie na Stanfordově univerzitě a doktorát z neurověd.
OpenAI v textu „Industrial Policy for the Intelligence Age“ tvrdí, že přechod k superinteligenci nepůjde zvládnout pouze běžnými úpravami současné politiky. Pokročilá AI může dramaticky zvýšit produktivitu, zlevnit základní statky a urychlit vědecký pokrok, ale zároveň může rozvrátit pracovní trh, koncentrovat bohatství a moc a oslabit demokratické instituce. Proto OpenAI navrhuje novou průmyslovou politiku pro „věk inteligence“, jejímž cílem má být zachování lidské autonomie, široký přístup k AI a sdílení jejích ekonomických přínosů. Nejvýraznějším redistribučním návrhem je veřejný majetkový fond: stát nebo veřejná instituce by držela podíl na aktivech spojených s růstem AI ekonomiky a výnosy by se vyplácely občanům jako určitá forma AI dividendy. Vedle toho OpenAI zmiňuje přesun daňové zátěže od práce ke kapitálu, podporu malých AI podnikatelů, zapojení zaměstnanců do rozhodování o nasazování AI a silnější bezpečnostní i demokratický dohled nad vývojem systémů. Dokument je spíše výzvou k debatě než hotovým programem, ale důležité je, že i OpenAI připouští: pokud mají lidé zůstat ve středu nové ekonomiky, trh to sám od sebe pravděpodobně nezařídí.
Studie analyzuje vliv mezinárodní anarchie a technologického pokroku na vnitřní uspořádání států. Autoři tvrdí, že konkurenční tlak nutí státy k evoluci do forem, které jsou sice efektivní pro přežití, ale mohou být škodlivé pro blahobyt obyvatel. Na příkladech od neolitu po průmyslovou revoluci ukazují, že technologické změny mohou vést k podpoře i degradaci kvality života v závislosti na tom, zda se zájmy státu v mezinárodní soutěži shodují s potřebami jeho občanů.
Historický podcast, který se v každé epizodě zabývá kolapsem jiné civilizace. Co měly společného? Proč zanikly? A jaké to bylo sledovat, jak se to děje?
Douglas Rushkoff odhaluje plány technologické elity, která se snaží pomocí peněz a technologií uniknout hrozící globální katastrofě. Místo řešení problémů se miliardáři zaměřují na budování bunkrů a kolonizaci vesmíru, čímž jen prohlubují krizi, kterou sami vytvořili. Autor kritizuje sobecký přístup digitálních vizionářů a vyzývá k návratu k lidské sounáležitosti jako jediné cestě k přežití.
Existuje důvod, proč stanice History Channel natočila stovky dokumentů o Hitlerovi, ale jen hrstku o Dwightu D. Eisenhowerovi. Záporáci (a záporačky) jsou zkrátka věčně fascinující. Podcast Behind the Bastards se noří hlouběji než jen za stručná shrnutí o nejhorších lidech v historii a odhaluje bizarní realitu jejich životů. Posluchači se dozvědí o románech pro mládež, které Hitlerovi pomohly zformovat jeho zrůdnou ideologii, o šílené snaze zakladatele společnosti Blackwater vybudovat si vlastní letectvo, o bizarních osudech synů a dcer diktátorů i o vedlejší kariéře Saddáma Husajna jako autora brakových milostných románů.
Vhodné pro začátečníky, pokud posloucháte popořadě! Pro každého, kdo má zájem o vzdělávací podcast o filozofii, k jehož pochopení nemusíte být vystudovaným filozofem. Chronologicky jsou zde rozebíráni a vysvětlováni myslitelé a myšlenky, které utvářely svět, v němž žijeme.
Kniha zkoumá dopad umělé inteligence na trh práce a předpovídá příchod takzvané ekonomické singularity, kdy stroje nahradí většinu lidských činností. Autor Calum Chace varuje, že tento vývoj může vést ke kolapsu tradičního kapitalismu a k nutnosti zásadní transformace naší společnosti. Publikace nabízí pohled na budoucnost, ve které se lidstvo musí adaptovat na svět bez placeného zaměstnání a najít nový způsob distribuce bohatství.
Tato práce argumentuje, že lidstvo směřuje k vývoji superinteligentních systémů AI, které budou pro člověka v podstatě neovladatelné. Autor definuje „smysluplnou lidskou kontrolu“ skrze pět klíčových vlastností a předkládá tři hlavní argumenty, proč je tato kontrola u superinteligence nedosažitelná: inherentní konfliktnost vztahu, propastné rozdíly v rychlosti a hloubce myšlení a socio-technický kontext závodů ve vývoji. Práce varuje, že superinteligence nebude moc lidem propůjčovat, ale naopak ji bude pohlcovat, což činí současné závody v jejím budování sebezničujícími.
Tato vědecká práce představuje koncept 'Full-Stack Alignment' (FSA), což je rámec pro souběžné a sebereferenční slaďování systémů umělé inteligence a institucí, které určují jejich cíle. Autoři argumentují, že pouhé sladění AI se záměry uživatelů nestačí, pokud jsou cíle samotných institucí v rozporu s celospolečenskými hodnotami. Navrhují nový přístup nazvaný 'Thick Models of Value' (TMV), který překonává omezení současných modelů založených na preferencích či textu. TMV umožňuje systémům rozlišovat mezi trvalými hodnotami a prchavými preferencemi, modelovat sociální kontext a provádět normativní úvahy v nových doménách.
Článek rozebírá potřebu nové společenské smlouvy v éře umělé obecné inteligence (AGI). Autor varuje, že tradiční model založený na výměně lidské práce za příjem a jistoty bude narušen, což může vést k masivní nezaměstnanosti a prohloubení nerovnosti. Navrhuje přehodnotit daňové politiky, sociální sítě a vztahy mezi státem a technologickými korporacemi, aby přínosy AGI sloužily celé společnosti, nikoliv jen úzké skupině vlastníků kapitálu.
Článek zkoumá fenomén tzv. „velkého rozpojení“, ke kterému dochází v moderní ekonomice, kdy produktivita práce nadále roste díky technologickému pokroku, ale mediánové příjmy a celková zaměstnanost stagnují nebo klesají. Autoři analyzují, jak digitální technologie a automatizace mění strukturu trhu práce a přispívají k rostoucí ekonomické nerovnosti, přičemž zpochybňují tradiční předpoklad, že technologický růst automaticky přináší prosperitu všem.
Esej rozebírá povahu AI asistentů jako fiktivních person vytvořených pro výzkum bezpečnosti. Autor tvrdí, že modely jako ChatGPT nebo Claude nemají skutečné vědomí, ale pouze simulují identity na základě sci-fi tropů a trénovacích dat, což vytváří 'prázdnotu' v jejich jádru. Text kritizuje přístup výzkumníků k 'zarovnání' AI a zkoumá psychologii interakce s těmito systémy.
Článek navrhuje řešení problému sladění hodnot (value alignment) u umělé inteligence prostřednictvím konceptu 'osobních vesmírů' (Individual Simulated Universes – ISU). Místo hledání jediného souboru hodnot pro celé lidstvo, což je filozoficky i technicky extrémně náročné, autor navrhuje vytvoření vysoce věrných simulovaných realit přizpůsobených individuálním preferencím každého uživatele. Tento přístup by umožnil každému jedinci žít podle vlastních hodnot bez omezování svobody ostatních, čímž by se obešel problém agregace neslučitelných lidských preferencí. Práce rozebírá výhody, jako je snížení existenčního rizika a zvýšení osobní spokojenosti, i potenciální úskalí, včetně filozofických otázek života ve 'falešném' světě.
Článek představuje 'Plán A', vizionářský scénář a soubor politických doporučení pro navigaci k superinteligenci (ASI). Autoři navrhují mezinárodní dohodu mezi USA a Čínou o zpomalení vývoje AI, zajištění transparentnosti výzkumu a zavedení verifikačních mechanismů, aby se předešlo existenčním rizikům a extrémní koncentraci moci. Scénář předpokládá odklad vzniku superinteligence až na rok 2040, což by lidstvu poskytlo čas na vyřešení problémů s bezpečností a kontrolou.
Článek definuje a rozebírá rozdíl mezi „vypůjčenou“ a „vlastněnou“ mocí v rámci autorovy teorie velkých zakladatelů. Vypůjčená moc je delegována jinými (např. pracovní pozice) a lze ji snadno odebrat, zatímco vlastněná moc vychází z dovedností, vztahů a znalostí. Autor vysvětluje, jak lze vypůjčenou moc bránit či ji transformovat na vlastněnou pomocí informační asymetrie, a zdůrazňuje, že pro ambiciózní dlouhodobé plány je nezbytné disponovat mocí, která není vázána na vnější schválení.
Esej zkoumá koncept „Choice Transition“ (přechod k volbě), což je hypotetický bod v historii, kdy se lidstvo nebo jiní aktéři stanou schopnými záměrně řídit budoucí směřování světa namísto toho, aby byli unášeni slepými silami, jako jsou fyzika, biologická evoluce nebo tržní dynamika. Autoři analyzují, jak může umělá inteligence tento přechod urychlit skrze lepší předvídavost a koordinaci, ale zároveň varují před riziky centralizace moci nebo vzniku hyper-optimalizovaných sil, které by mohly lidskou volbu zcela vytlačit.
Kniha Iana Morrise zkoumá fascinující vztah mezi zdroji energie a vývojem lidských hodnot v průběhu deseti tisíc let historie. Autor rozlišuje tři hlavní éry – sběračství, zemědělství a využívání fosilních paliv – a ukazuje, jak každá z nich formuje odlišné postoje k násilí, hierarchii a sociální rovnosti. Současné demokratické ideály tak nejsou náhodným triumfem morálky, ale přímým důsledkem naší energetické hojnosti, která se s budoucími technologickými změnami může opět zásadně proměnit. Celý text doplňují podnětné reakce významných osobností, jako jsou Margaret Atwoodová nebo Christine Korsgaardová.
Článek analyzuje potenciální dopad umělé inteligence na ekonomický růst a srovnává jej s historickými technologickými revolucemi, jako byl parní stroj nebo elektřina. Zatímco někteří vizionáři předpovídají explozivní růst a ekonomickou singularitu díky automatizaci vědeckého výzkumu, autoři upozorňují na praktická omezení, zejména v oblasti dostupného výpočetního výkonu pro experimenty a složitosti nahrazení lidské kognitivní práce. Odhadují, že AI zvýší roční ekonomický růst o 3 až 9 %, což je významné, ale nikoliv okamžitě revoluční v měřítku, které někteří očekávají.
Spekulativní povídka sleduje cestu osamělého muže od prvního použití AI asistenta v brýlích pro rozšířenou realitu až po úplnou digitální transcendenci. Příběh zkoumá, jak technologie pro skenování mozku a neuronová rozhraní umožňují hlubší sebepoznání, léčení vnitřních traumat a nakonec i splynutí vědomí s milovanou osobou a kolektivní myslí, čímž se mění samotná podstata lidské identity a lásky.
