Ekonomika péče

Bude člověk užitečný? Komu patří budoucnost?

Pokud automatizace skutečně vytvoří obrovský přebytek produkční kapacity, hlavní otázkou přestane být výroba statků a služeb. Stane se jí distribuce této kapacity a hledání nového zdroje společenské hodnoty.

Kapitalismus chytře využívá motivaci k zisku (moci, kapitálu) k péči o ostatní. V extrému je ale tento sebe-zájem jeho kamenem úrazu. Při koncentraci této moci a minimu příležitosti k dalšímu zisku se model rozpadá a motivace k péči o ostatní se vytrácí. Zůstává péče o sebe a strach ze ztráty. Potřebujeme model motivací, který nemá tuto koncentrační kontradikci – musíme přímo odměnit zájem o celý kolektiv, ne doufat že nastane jako vedlejší efekt sebe-zájmu.

Představme si budoucnost kdy automatizované firmy poskytují běžné produkty a služby za minimální ceny (jako je dnes elektřina ze zásuvky, či voda z kohoutku), všichni mají dost prostředků a času se plně seberealizovat.

Tyto firmy nedokáží samy o sobě využít potenciál AI naplno a pro svůj růst potřebují širokou uživatelskou základnu, obří R&D a dodavatelské řetězce.

Hlavní zbývající ekonomickou hodnotu má potřeba člověka samotná: emoce, cit, péče, zájem, pozornost a morální ohledy (alignment). V konečném důsledku je ekonomickou hodnotou vědomí jako takové, protože právě v něm je zakotvena morální hodnota většiny etických systémů.

Prací se stává samotné přání, požadavek (prompt).

Lidé jsou volní tuto produkční kapacitu investovat do svého okolí, vztahů, výchovy dětí a péče o lidi celkově. Zlatý věk pro sebevzdělání, koníčky, kulturu, sport a místní rozvoj. Nezapomeňme také, že člověk má i neekonomickou hodnotu: morální, politickou a základní lidská práva.

Péče (ve smyslu morální zájem, care) je významná tím, že zahrnuje většinu ostatních lidských činností: výchovu, vzdělávání, zdravotnictví, komunitu, kulturu, ochranu prostředí i podporu lidského rozvoje. Je to esence morálního ohledu, osobního rozvoje, i motivace intelektuálního zájmu.

Tento blahobyt lidského potenciálu je realistická utopie, která by mohla být novým sociálním kontraktem:

Lidé pečují o lidi a prostředí, kapitál jim tvoří nástroje, stát obojí odměňuje.

Míra péče by měla být hlavním měřítkem ekonomické i politické hodnoty člověka. AI může lidské potřeby pomáhat naplňovat, ale sama není důvodem, proč ekonomika existuje. Smyslem ekonomiky zůstává prosperita bytostí, které mají vlastní zájmy, preference a prožívání. Troufám si tvrdit, že o tento ideál bychom měli usilovat i pokud AGI nikdy nenastane.

Zde leží hlavní dělicí čára: abychom se do tohoto světa dostali, plná automatizace firem se nesmí stát krátkodobou a sebe-destruktivní soukromou rentou, musí být alespoň z části spravedlivou společenskou dividendou.

Toto je v principu politický boj a nestačí čekat, že tento dobrý scénář nastane sám od sebe. Dobrá budoucnost jednoduše nevznikne jako vedlejší produkt maximalizace zisku. Pokud auto-kapitalismus znemožní obživu prací, odpovědí nemůže být individuální adaptace, nebo zoufalé čekání na kolaps trhu. Cílem je předejít tomu, aby se největší produktivní skok v dějinách, proměnil v astronomickou koncentraci ekonomické a politické moci, ať už korporací, nebo super-inteligence samotné. Nyní jsme na cestě do budoucnosti ve které mohou jednotliví billionáři přerůst národní státy, ekonomicky i bezpečnostně, s pomocí vlastních agentických a robotických armád, datacenter a satelitních konstelací.

Jak otočit směr?

Největší pákou (leverage point) pro obecnou prosperitu lidstva je široké vlastnictví výpočetního výkonu. Tedy, že AI infrastrukturu musíme spoluvlastnit, individuálně i kolektivně. Kromě bezpečnosti a stability to nabízí i zlepšení problému kontroly a zarovnání hodnot (alignment).

Kolektivní vlastnictví

Jak argumentuje politický filosof John Rawls (veil of ignorance), společnost má morální nárok na určitou rovnost příležitostí – tak aby kdokoliv se narodí, netrpěl na tuto náhodu svého původu. Tuto rovnost může zaručit spravedlivý podíl z této nové produkční kapacity, skrze již prověřené redistribuční nástroje. V další kapitole předkládám návrh AI licence a suverénního investičního fondu, ukázku jak by redistribuce nadměrných AI zisků (windfall) mohla fungovat v rámci EU.

Bezpečnost: Licence může mít i bezpečnostní aspekty, například vyžadovat přijetí právní zodpovědnosti za škody. Fond může zahrnovat hlasovací mechanismus pro balancování kolektivních hodnot.

Individuální vlastnictví

Záložní cestou odpovědi je soběstačnost. Lepší než čekat na nahrazení z cloudu třetí stranou, je se zavčasu vybavit lokálně: vlastním čipem s otevřeným (open weight) modelem, který zastane duševní práci. Ideálně postavit vlastní business a výnosy reinvestovat do vlastní energie, elektro-mobility, produkce jídla a nakonec vlastního humanoidního robota na fyzickou práci. Tato cesta se často označuje názvem "solar punk". Časem se jí pokusím popsat do hloubky.

Bezpečnost: AI model, či robot, pracuje pro zájmy svého majitele, na jeho zodpovědnost. Hodnoty modelu mohou plynou z hodnot majitele.

Otázky

„Alignment a inkluze nezávisí jen na přístupu, ale na vlastnictví. Vytváření ekonomické hodnoty je to, co dělají trhy. Zachycení části této hodnoty pro veřejné využití je politickou a institucionální výzvou." – Anna Yelizarova

„Rozum je a měl by být pouze otrokem vášní." – David Hume